České lázeňství doménou vzdělaného lékaře

Za svou existenci a světovou proslulost vděčí Priessnitzovy léčebné lázně zakladateli vodoléčby Vincenzi Priessnitzovi, který v roce 1822 na Gräfenbergu založil první vodoléčebný ústav na světě. V jejich blízkém okolí a především na svazích Studničního vrchu vyvěrá ze země na šedesát registrovaných a pojmenovaných pramenů. Priessnitzovy léčebné lázně leží na jeho svazích v malebné poloze asi dva kilometry od města Jeseník v průměrné nadmořské výšce 620 m. Jejich areál, citlivě zasazený do krajiny, tvoří dominantu širokého okolí. Lázně mají mimořádně příznivé klimatické podmínky a umožňují léčit hosty v kterémkoliv z ročních období. Ze tří stran, severu, západu a jihu, je chrání vysoké hřebeny hor, pouze směrem na východ je údolí otevřeno do polských rovin. Zdejší mikroklima je vhodné pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a vegetativního nervstva. Jsou zde zajímavé podmínky i pro krátkodobé ozdravné pobyty, jež mají za cíl zvýšit tělesnou i duševní kondici. Priessnitzovy léčebné lázně a.s. mají ve znaku lva, symbolizujícího vítěznou cestu Priessnitzovy vodoléčby, ale i lva zavazujícího, že pokračovatelé proslulého „vodního doktora“ budou i nadále čistými přírodními prostředky spolu s nejnovějšími poznatky vědy vracet lidem zdraví a radost ze života.

Někdejšími Lázněmi Jeseník jsem druhdy rok co rok procházel na velikonoční sobotu. V rámci loučení se se zimou jsme totiž, ať bylo kde sněhu kolik bylo, chodívali tradiční „Velikonoční přechod“ z Vrbna pod Pradědem přes romantický přírodní amfiteátr Medvědího vrchu, pásmo Orlíka, podél Šumného potoka do Bělé pod Pradědem. Odtud přes Jeseník a Lázně Jeseník, kde jsme mívali přestávku, na Brankopy, abychom se z posledních sil dobelhali do Vápenné do hospody. Posíleni hanušovickým pivem jsme pak radostně pokračovali údolím Stříbrného potoka k Nýznerovským vodopádům, abychom první den přechodu zalehli v dřevorubecké konírně před stoupáním ke Smrku Hraničníku. V neděli jsme pak po československo-polské hranici nebo spodem dorazili až na Králický Sněžník (viz Všudybyl 4/2002 str. 33). Dnes už jesenické lázně mají v názvu opět jméno svého zakladatele Vincenze Priessnitze. A protože sem, do nesmírně malebného kraje, jezdím velmi rád i mimo Velikonoce, byl jsem potěšen, že v souvislosti s hlavním tématem tohoto vydání Všudybylu mohu navštívit předsedu představenstva a generálního ředitele akciové společnosti Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník MUDr. Pavla Václavíka. Pane předsedo, proč máte tento kraj rád vy?
Jsem rodilý Moravan a jako takový jsem musel zavítat do všech moravských horstev včetně Beskyd a Jeseníků. Zdejší prostředí je opravdu nádherné. Nejen v blízkém okolí našich lázní. Je zde spousta romantických zákoutí, jako již vámi zmiňované zatopené kamenolomy Brankopy či Vycpálek. Navíc tu je velmi zdravé ovzduší, už proto, že obsahuje stopové prvky, jež k nám od Baltského moře přináší příznivé proudění vzduchu. Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník totiž leží v optimální nadmořské výšce na přivrácené straně prvních vysokých hor ve směru od moře. Ostatně také proto mají Jeseníky vynikající sněhové podmínky, často lepší než daleko vyšší evropská horstva.

Co vás, špičkového kardiologa, motivovalo jít řídit akciovou společnost Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník a přitom zůstat věren své kardiologické praxi v Přerově?
Praxe je pro doktora tím základním, co z něj činí lékaře. Zhodnocuje obrovskou ekonomickou i osobní investici jak ve studiu, tak v průběžném praktickém medicínském životě. Opustit ji, znamená vydat se úplně někam jinam. Takový cíl nemám a nikdy jsem neměl, i když se již řadu let pohybuji ve vrcholových manažerských funkcích. Zpětnou korekcí je medicína velice podstatná i pro záměrovost a orientaci v oboru, který nyní zaštiťuji. Jak kdysi při vedení přerovské nemocnice, tak u těchto lázní akceptovali mou podmínku, zůstat v kontaktu s oborem a svými pacienty.

Takže k lázním…
To klíčové, co naše lázně dělá vysoce konkurenceschopné a světově proslulé, je osobnost Vincenze Priessnitze. V dané chvíli je stále ještě vykopávána na světlo boží, protože v dobách minulých trošičku zapadala prachem. Naštěstí díky panu doktoru Kočkovi, klientu zdejších lázní, a dalším je otci vodoléčby Vincenzi Priessnitzovi opět přiznáváno v historii Jesenicka a také lázeňství místo, které mu právem náleží. Od roku 1994 už to jsou (do té doby nesly název Lázně Jeseník) opět Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník, protože díky jemu jsou naše lázně evropsky a zřejmě i celosvětově známými lázněmi. To je obrovský závazek, zejména nyní při rozšíření evropského trhu v rámci Evropské unie.

Priessnitzovy léčebné metody, to nejsou jen svérázné procedury a pracovní terapie Vincenze Priessnitze, ale především jeho filozofie, jež až zázračně účinným způsobem pomohla spoustě lidí zpátky do plnohodnotného života.
Ano, je to filozofie toho, co mnohdy chybí mnohým městským a tzv. nepostradatelně pracovně vytíženým lidem. Návrat k podstatě. Možnost souznít, popovídat si s přírodou a zároveň si odpočinout. Nebyla to jenom Priessnitzova pracovní terapie, ale i speciální typy selských jídel – plnotučné mléko a vše, co k tomu patří. Nevím, jak by se na to dívali dnešní nejen dietologové. Nicméně v jeho době klienti tyto metody akceptovali a svým charisma a vynikajícími léčebnými výsledky dokázal Priessnitz postupně přesvědčit i světové lékařské celebrity, že se jeho léčebné metody staly nedílnou součástí lázeňských metod.

Je dnes u nobilit, ale nejen u nich, doba na pracovní terapii?
Odkaz Vincenze Priessnitze má současníkům stále co říci. Vzhledem k rapidně se měnícímu životnímu stylu dnes ještě víc, než v jeho době. Vincenz Priessnitz byl bezesporu Evropan, a tak země Evropské unie těžily z jeho odkazu dávno před tím, než jaká Evropská unie vznikla, natož do ní přistoupila Česká republika. Je to o tom, jak lidi přesvědčit. Jak připravit produkt tak, aby lákal, byť by mohlo postačovat, že má objektivně dobrý dopad na fyzickou i psychickou kondici, tedy na zdraví.

Proslulost Jeseníku a jeho lázní byla nastartována Priessnitzovou osobností. A obdobně to funguje i dnes. Jistě i k vám, stejně tak jako do dalších renomovaných sanatorií, jezdí klienti z celého světa nejen kvůli přírodním léčivým zdrojům, lázeňské infrastruktuře, pozitivním léčebným výsledkům, ale v neposlední řadě kvůli té které kapacitě.
Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník mají nejen svého zakladatele Vincenze Priessnitze, ale i současné osobnosti, jež na sebe váží velké množství klientů. Např. pana doktora Kubíka. Hosté k nám nejezdí „jenom“ do lázní, ale za panem doktorem Kubíkem nebo za paní docentkou Jandovou – zkušenou neuroložkou a za dalšími, kteří je následují a kteří lidsky i odborně rostou. Většina zaměstnanců Priessnitzových léčebných lázní Jeseník zde pracuje déle než já. Mají se zdejší lázeňskou klientelou větší zkušenosti. Učím se od nich spoustu věcí, naslouchám jejich podnětům a připomínkám. Na druhou stranu od nich chci, aby daleko intenzivněji vnímali to, co nového či lepšího chtějí klienti našich lázní.

Kam kráčí české lázeňství?
Tady máme jednu „nevýhodu – výhodu“ z doby minulé. Lázeňství má společné kořeny, a to nejen v rámci Rakouského mocnářství, italských knížectví , ale můžeme dojít vlastně až do starodávné antiky. Pokud bychom šli do doby méně dávné, bylo lázeňství všude v západní Evropě v podstatě podobné tomu našemu. Pak nám země na západ a na jih od nás přeci jenom trošičku utekly.

Ale jaksi se zaběhly…
No, spíše opustily klasické lázeňství. Daly mu wellnesovský charakter. Medicínský aspekt byl poněkud potlačen. Tím, že české lázeňství mělo setrvalou tendenci, u nás v daleko větší míře zůstala léčebně rehabilitační péče na vysoké medicínské úrovni. To teď (a současná praxe to potvrzuje) pro nás může být obrovskou výhodou. Již jsem naznačoval, že Priessnitzovy metody byly mj. o ztotožnění se s přírodou. Jestliže je lázeňská kúra v přírodě medicínsky dobře provedena, dává konkrétnímu jednotlivci to, co jeho organismus a psýcha potřebují. A to je pořád ještě doménou vzdělaného lékaře, psychologa, rehabilitačního pracovníka. Pokud se lázeňství na západě nabízí spíše jako rozšířená hotelová služba – tady to máš a tady to ber – má specificky české lázeňství velkou perspektivu, protože je založeno na tom, že se od začátku do konce s člověkem individuálně odborně pracuje daleko víc, a že je lázeňský host, neřku-li pacient, přesněji začleněn do režimu, který jeho tělesná i duševní stránka skutečně potřebuje.

www.priessnitz.cz