České lázeňství a Evropa

V rámci slavnostního zahájení „6. konference Sdružení lázeňských míst České republiky“ vystoupil hejtman Karlovarského kraje JUDr. Josef Pavel se svým příspěvkem, jehož podstatnou část Všudybyl přináší. 

Velice aktuální téma
Téma letošního „Salonu lázeňství“ a následující konference „České lázeňství a Evropa“ je velice aktuální. V příštím roce se Česká republika stane členskou zemí Evropské unie, tedy evropských struktur ekonomických, politických i právních. Tento krok nepřichází náhodou. Je výsledkem dlouhé cesty, kterou Česká republika urazila za posledních třináct let. Samozřejmě, že jako každá podobná událost, staví nás moment vstupu před mnoho změn, z nichž některé jsou žádoucí a jiné méně. Nechci zde řešit (a ani to není posláním této konference), které převládají a jak se ve kterých oblastech života občana a společnosti projevují. Věřím, že naše budoucnost v Evropské unii, stejně jako budoucnost celé unie, bude především řešením těchto otázek. Definováním potřebného a užitečného rozsahu unie a jejích pravomocí a efektivní veřejné správy na všech úrovních od obcí až po Brusel.

Evropa, větší trh i konkurence
Evropa není pro nás jen větší trh, znamená také větší konkurenci. Do jisté míry si dokonce konkurují a budou konkurovat i různá pojetí fenoménu lázeňství. To může být ve světě vnímáno různě. Pro někoho znamenají lázně především obecnou vodoléčbu. Jiní v nich vidí lékařství a zdravotní pomoc, ať již celkovou nebo specifickou, zaměřenou na určitou indikaci. Existuje problém, který lázně jako takové již řeší nějakou dobu: zároveň s obrovským vědeckým pokrokem v lékařství se pro mnohé stávají lázně jakýmsi přežitkem. Něčím, co se dá nahradit medikamenty nebo fyzioterapií. I pro mnohé návštěvníky lázní je těžké si v dnešní uspěchané době představit, že mají ze zdravotních důvodů strávit několik týdnů v lázních, ačkoliv nejsou akutně nemocní na pobyt v nemocnici a lůžkovou péči. Podobný skepticismus prolíná také do názorů zdravotních pojišťoven, které se ptají, zda je lázeňská léčba stejně nezbytná jako např. lék či zdravotní pomůcka a zda se náklady na ni vracejí ve zvýšení kvality života jejich pojištěnce.

Šetrným a přitom zásadním způsobem
Na všechny tyto otázky hledá lékařská věda, a především ovšem balneologie, odpovědi. Je třeba vidět, že lázeňská léčba jako zdravotnický výkon je komplexní. Nese tedy i své odpovídající náklady, související s pobytem pacienta a s jeho léčbou. Na druhou stranu je ovšem nutno zdůrazňovat, že i její účinky jsou komplexní. Že na rozdíl od zdravotní pomůcky nebo léku lázně nejen léčí, ale také uzdravují. Díky své povaze působí nejen na fyzické zdraví, ale doslova holisticky, psychosomaticky. Šetrným a přitom zásadním způsobem rekreují, regenerují a posilují jak tělesné, tak duševní zdraví a pohodu člověka. To je třeba neustále připomínat. Věřím, že především pro seniory či pacienty po těžkých zdravotních problémech jsou lázně nejen příjemnou, ale doslova nezbytnou součástí léčby. A o tom je třeba vést vědeckou diskusi, sem směřovat výzkum, prezentovat výsledky a stavět na nich.

Stát pevně na obou nohou
Doposud jsem hovořil o lázních především z hlediska medicínského. Nepopírám, že je to jedno z jejich nejdůležitějších poslání. Ovšem lázeňství má daleko širší záběr, daleko větší potenciál. Ne všude jsou lázně vnímány jako medicínsky vědecká záležitost. Lázně, především v anglosaském světě, znamenají místo, kam je dobré přijet si odpočinout. Kde lze nalézt nejen obvyklou rekreaci, ale všeobecně přístupné zdravotní služby, jako jsou masáže, fyzioterapie, pohybová terapie, kosmetické procedury i kosmetika jako taková, redukční procedury, aktivní sportovní vyžití zaměřené na rozvíjení určitých dispozic návštěvníka apod. Všechny tyto služby můžeme, abychom je odlišili od lázeňství striktně medicínského, označit slovem „wellness“. Pokud bych měl toto slovo převést na nějaký srozumitelný český výraz, snad by bylo možno použít výrazu „pohoda“ nebo například „zdravá pohoda“ či „zdravá a dobře vypadající pohoda“. Je tedy vidět, že čeština zatím nemá pro výraz „wellness“ odpovídající ekvivalent, a proto si dovolím nadále používat termín anglický. Poměrně často se setkávám s tím, že wellness a klasická lázeňská léčba na sebe navzájem nevraží. Je to proto, že lidé, pro které jsou lázně indikací, se na lékaře a jeho předpis lázeňské léčby úplně spoléhají a berou jej jako jakýkoliv jiný lékařský předpis. Naopak klienti, kteří hledají svou pohodu, nepotřebují lékaře jako diagnostika, ale spíš jako konzultanta. A pro některé lékaře je těžko stravitelné fungovat v podstatě jako poradce pro fitness. Vnímají svou úlohu daleko více odborně medicínsky, a to je dobře. Naopak pro některé podnikatele v lázeňství je těžké minout potenciál, který představuje wellness, jen proto, že není tím v uvozovkách „pravým lázeňstvím“. Vzniká tu proto třenice o samotnou podstatu lázní – (pokud to řeknu s nadsázkou), tedy zda je chceme i nadále jako nemocniční ústavy, či zda z nich chceme mít Disneyland. Já však věřím, že oba dva způsoby spolu jistým způsobem souzní. Samozřejmě, možná ne každé zařízení může poskytovat obojí a zachovat si přitom úroveň a popularitu. Ale obě dvě cesty vedou k nabídce zdraví pro veřejnost, a jako takové spolu dokáží bez problémů existovat v jednom městě. Pochopitelně, rozum nás varuje před zbrklou přeměnou našich léčivých zdrojů v zábavní parky. Avšak to ani není podstatou wellness. Představa lázní, ve kterých najdete kromě zdravotní péče také možnost zlepšení svého zdraví či zevnějšku, podle svého uvážení, je pro mnoho potenciálních návštěvníků lákavá. Věřím, že pokud máme naše lázeňství prosadit v mezinárodní konkurenci, je třeba jej přijmout jako účinnou léčbu i jako službu, která může být částečně přístupná komukoliv. Jedině tak budou moci naše lázeňská místa stát pevně „na obou nohou“ v příboji evropského trhu.

Na schopných lidech
Vstup do Evropské unie má pro naše lázeňství i další důsledky. Znamená i možnost čerpání prostředků na cílený rozvoj měst, objektů, komunikací a infrastruktury z evropských strukturálních fondů, podobně jako to bylo možné v minulých letech z fondů předvstupních. Ovšem nesmíme zapomínat na to, že žádná pomoc fondů není všemocná, stejně jako jakákoliv podpora. Ta vždy záleží na postojích a podpoře místní, regionální, ale i státní politické reprezentace. Dokonce i na tak vzdálených věcech, jakými budou evropská politika zaměstnanosti, rozvoje podnikání či evropská zdravotní politika. Chtěl bych proto věřit, že celkový rozvoj našeho lázeňství bude daleko více záležet na předvídavosti a dalších manažerských schopnostech jejich vedení. Na kvalitě přírodních zdrojů a na schopných lidech, protože to jsou kvality, které přetrvají, i když se právě nedostává podpor. Věřím, že lázeňství v České republice má před sebou ještě dlouhou budoucnost a žádám vás, abyste ji pomáhali utvářet.

• www.spas.cz
• www.kr-karlovarsky.cz
• www.franzensbad.as