Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Rázovitou valašskou atmosféru a kuchyni nabízí Vítězná hospoda roku na Valachách – hospoda Kyčerka ve Velkých Karlovicích v Activity Parku Kyčerka. Její kuchyni umocňuje udírna mas, klobás, sýrů a ryb a také venkovní grily, kam se vejdou celá jehňata, selata i dlouhé živáňské špízy. Zaujme také kovaný obří stojan s měděným kotlem na zvěřinový guláš nebo polévku z údolí zvanou kozí brada. Vůní láká domácí pekárna. Z ochozů hospody se návštěvníci mohou pokochat výhledy do malebné krajiny údolí a hřebenů Vsetínských vrchů. Kouzelná je i stezka vinoucí se mezi valašskými chalupami a penzionem Gaudeamus, kterou lemují sochy legend, řemesel, salašnictví či valašských muzikantů, jež vznikly na sochařském řezbáriu přímo na Kyčerce. Jejím vyvrcholením je Valašský betlém v životní velikosti. Pod dominantní sochou portáše stojí zvonice s obřím valašským srdcem místo zvonu. Ubytování skýtají čtyři valašské apartmány (až pro 24 osob) a deset luxusně zařízených valašských roubenek se zahradami s kachlovými kamny (57 lůžek + 23 přistýlek). Součástí ubytovacího areálu je sauna, venkovní krb s grilováním a whirpool s vlastním barem. Penzion Gaudeamus disponuje dvoulůžkovými pokoji a apartmány s celkovou kapacitou 52 lůžek. Všechny mají sociální zařízení. Hosté mohou využít kulečník, ping pong a stolní fotbal, fitness centrum, venkovní posezení s udírnou a grily, houpačky a kamenné ohniště. Parkoviště je přímo u objektu. Penzion Gaudeamus je vhodný pro rodinnou rekreaci i pro pořádání lyžařských výcvikových kurzů, škol v přírodě, školení, seminářů, svatebních hostin nebo dětských táborů. V neposlední řadě slouží k ozdravným pobytům.

Být hrdí na to svoje

S provozovatelem resortu Kyčerka a špičkovým kuchařem a odborníkem na gastronomii, autorem řady publikací a televizních pořadů orientovaných na regionální gastronomii Miroslavem Horákem se potkáváme ve Velkých Karlovicích 27. ledna 2013. Povídání začal slovy:
Resort Kyčerka jsme začali budovat s tím, že jsme si uvědomili, jak moc se v Česku vytrácí kulturní identita. Že jsme přestali chodit do přírody a volný čas začali trávit v nákupních komplexech, kde se krmíme jídly z odkudsi dovezených zamražených polotovarů. Přesto, že asi nechceme být Italové, jsme si nastavěli víc pizzerií, než má šedesátimilionová Itálie. Ani Mexičané, když pak nastal boom mexických restaurací.
My, tady na Kyčerce, děláme poctivou moravskoslezskou kuchyni, kterou nás naši otcové reprezentovali na světových výstavách Expo v Bruselu, Montrealu či Šanghaji. Chceme vrátit Moravu, Čechy a Slezsko tam, kde jsme kdysi byli. Proto jsme si řekli, že vytvoříme místo s kulturní a gastronomickou identitou. S tak koncipovanou architekturou, aby lidé viděli a cítili dané místo jako značku. K tomu neodmyslitelně patří i folklór a kroje.
Dnes platí – a díky nemocem, které jsme před třiceti lety vůbec neznali, bude platit čím dál víc – že naše těla tvoří to, co jíme. K tomu jsme přibrali rekreologii, aby odborníci našim hostům doporučili, jak si tu co nejlépe užívat volný čas. Naše nabídka je postavena tak, aby nám vycházela rovnice: péče o tělo + pohyb + jídlo + prostředí = zdraví a pohoda.

Připadá mi, že jste se resort Kyčerka rozhodli budovat obdobně, jako když Baťa „na zelené louce“ stavěl Sezimovo Ústí II, kde jsem prožil dětství.
A před ním Zlín. Tam, kde lidé vychodili pěšinky, dělal zpevněné chodníky. Kde hráli kopanou, stavěl hřiště. Takže i my jsme se dívali, jaké mají hosté potřeby. Postupně jsme budovali sjezdovky pro všechny generace. Různých obtížností i takové, kde si naráz zalyžuje vnouček s dědečkem, tatínek s maminkou, strýc s tetičkou a všem je tam dobře. Pak se k nám jdou najíst a při tom mohou sledovat, jak děláme klobásky nebo vaříme a udíme sýry. Případně si to vyzkoušet, až přijedou příště.
Věděli jsme také, že Valašsko jsou roubenky s šindelovými střechami, umocňující zdejší genius loci. Ten je tu hodně silný. Naším údolím vedla kdysi široko daleko jediná cesta z Moravy do Uher, kterou v roce 179 pochodovaly římské legie. Byla zde mýtnice. Ochranný sbor Věrných Valachů – portášů, ale také skrýše zbojníků. Za druhé světové války dějiště partyzánských bojů a kraj pašeráckých stezek. Toto všechno se u nás snoubí do čarokrásných míst. Stojí tu přes čtyřicet zvoniček a křížů, a každá má silný příběh. Začali jsme tu dělat sochařinu a postavili betlém. Pracujeme na kostelíčku s loveckým oltářem a křížovou cestou. Blízko nás je velké valašské muzeum a monumentální dřevěný kostel z 18. století postavený bez jediného hřebíku
Věděli jsme, že musíme vytvořit i podmínky pro sportovní aktivity. Kdo myslí na zítřek, seje řepu, a kdo na budoucnost, investuje do dětí. Takže jsme se dali ještě tímto směrem. Proto jsme zejména kvůli dětem a jejich sportovním aktivitám patřičně upravili penzion Gaudeamus.

Když už jsme u dětí a mládeže, zimní Ski areál Synot Kyčerka se v létě mění na Bike areál Synot Kyčerka, který je oblíbenou destinací bikerů.
Nebudovali jsme středisko určené jen na zimu. Ale také na léto, jaro a podzim, pro chození po horách, nordic walking, geocaching a další aktivity spjaté s přírodou. Když sjezdovky odtají, jsou zde nádherné bikerské tratě, které postavil Eric Burgon z Kanady. Černá, modrá, červená i zelená vyjížděcí trať. Jezdí se tu nejen na bicyklech, ale taky na koloběžkách – s malými i velkými koly. Hosty vyvážíme serpentinami na Soláň, na památné místo Čarták. Nebo na Velký Javorník, ke Třem křížům nebo na Kohůtku. V létě s koly nebo koloběžkami s kotoučovými brzdami, v zimě s lyžemi či sněžnicemi, na kterých se dostanete tam, kam na běžkách nedojedete. Včera se běžela Karlovská padesátka. Máme tady spousty upravených tratí, cyklostezek a in-line tratí. Nakoupili jsme kanoe a rafty a splouváme Bečvu. Na jezeře v Karolince můžete využít můstek na skoky do vody. Když stavíme animační program, po sjezdu na kolech můžeme pokračovat na vodě. Zejména když se vypouští přehrady, je to hodně adrenalinová záležitost. A přes kopec jsou tu přehrada Šance a řeky Bystřička, Morávka a Ostravice.

Máte tu nesmírně čistý vzduch.
To potvrzují všechna měření. Proto se u nás organizují ozdravné pobyty. Naše údolí je díky tomu plné hostů i v mimosezonách. Dětem se zde na zdravém vzduchu dostává environmentálního vzdělání. Vidí, co je to farma, kuře, jehně, jak se dojí mléko. Že se nevyrábí ve fabrice.

Jak spolupracujete s dalšími podnikateli v údolí?
Vymýšlíme třeba společné skipasy. Otevíráme se ostatním hotelům a avizujeme, co dalšího chceme dělat. Nemá cenu, aby se projekty navzájem kanibalizovaly nebo se stavěly stejné věci. Je potřeba uchopit Moravu a vůbec Česko, aby sem bylo za čím jezdit. A daří se to, vzdor tomu, že přichází globalizace, jakési eurokuchyně, další divné věci, které hosté nechtějí. Lidé nemají být připrďatělí. Mají být hrdí na to svoje. Tak se vraťme ke kořenům. Předveďme, jací jsme, a buďme tím, čím jsme. Jedině proto za námi někdo přijede. Ochutná, co tu dovedeme vypěstovat, co se tu urodí a jaké dobroty z toho uvaříme či upečeme. Nakupujeme od místních sedláků a farem, a tím se všichni ekonomicky posunujeme a můžeme se odlišit vyšší kvalitou. Když cestujete krajem Champagne, všechno tam jsou šampaňská vína, a přeci každé chutná jinak. Když putujete z Polešovic do Mařatic, všude máte vyšlechtěné muškáty, a také každý jiný. A když na Valašsko, kde nejsou vinice, máme výbornou slivovici nebo hruškovici. Tak si to půjčujme nebo obchodujme, jako se to dělalo, a prodávejme do světa, protože tím svět přivedeme k nám, a ten nám dá pracovní příležitosti a peníze.

Pane Horáku, procestoval jste řadu zemí světa.
To abych se přesvědčil, že máme nejkrásnější zemi na světě. Své předky mám jak na jižní Moravě, tak tady na Valašsku a na Ostravsku. Když jsem nedávno objížděl Evropu, zhrozil jsem se, když se mne v Katovicích mladí lidé ptali, jestli je Těšín hlavním městem Moravy. A když jsem jim pustil film o našich sjezdovkách, Poláky překvapilo, že máme na Valašsku hory. Nevěděli, že jsme jen sto padesát kilometrů od Katovic. Zrovna tak, když si Vídeňáci mysleli, že tu máme jenom jedny lázně. Loni k nám poprvé přijeli na vánoční pobyty, a už si je zaplatili i na příští rok. O Beskydech tvrdili, že jsou velebné. Pekli jsme s nimi berlínské preclíčky a dělali vídeňské štrúdly. Nádherná atmosféra. Na kachlové peci jsme vařili šunky a pak ochutnávali, čí jsou lepší. Udělali jsme jim zabijačku. Pekli husy. Ukazovali, jak je umíme nadívat králíkem. Byli vykuleni, kolik tady máme hafer (valašsky borůvek), jaké hřiby a jaké jehněčí maso. Seznamovali jsme je s místními obyvateli, s nimiž tu pracujeme. Někteří už mají přes osmdesát let. Jako pan Leskovjan, jehož tatínek, jako jediný odtud odvedený, přežil první světovou válku. Když se z ní vrátil, první co udělal, bylo, že postavil rotundovou zvoničku a zasadil dvě lípy. Máme tu baběnky a tetinky, které pečou frgále v kachlových kamnech. Společně s Rakušany vařily povidla a ukazovaly jim tady ty všechny věci. Když přijeli Japonci, divili se, že jdou bydlet do chalupy s doškovou střechou, a ta že unese tolik sněhu… Pekli jehňata na dřevěném kříži, což nikde jinde na světě neviděli. Číňané byli okouzleni i z toho, že tady máme zvoničku, která má místo zvonu obrovské valašské srdce. Pojí se k ní pověsti, že těm, kdo se pod tím srdcem políbí, vydrží láska po celý život, a u svobodných, že do roka bude svatba. Hosté kvitují bydlení ve staré valašské chalupě se zahradou, za nádherným valašským plotem, kde mají venkovní kuchyň, uvnitř pec a kolem přes dvě stě oveček cinkajících zvonečky. A když se ráno probudí a nikam se jim nechce, mají na klice tašku z režného plátna a v ní teplé pečivo. Pak už záleží, jestli si koupili klobásku nebo si nechají donést natlučené máslo. Ostatně ve sklepě vždycky mají pucláček sádla se škvarky. Když za nimi přijedou přátelé, tak jim říkají: „Dneska s vámi budeme u vás na cimbálovce, ale zítra vás zveme k nám. Opečeme si jehněčí a potom budeme grilovat hřiby, a vy můžete donést víno.“ To je to, co jsme chtěli. Aby se u nás za rozumné ceny hosté cítili dobře a kvalita služeb byla výjimečná. Host si pak třeba vyjede na golf nebo jde do wellness. Druhý den si lehne k potoku. Třetí si udělá vyjížďku na koni nebo na koloběžce. Prostě je to na něm. Je svobodný a má svůj klid, aby mohl odpočívat a vnímat krásu, která jej obklopuje.
Přijďte si k nám odpočinout a zrekreovat se. S úctou Váš Mirek Horák a mančaft Kyčerky.