Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Dostihové závodiště Pardubice,
od roku 1874 domov Velké pardubické,
nejstaršího a nejtěžšího kontinentálního steeplechase cross-country
Rozhovor s místopředsedou představenstva a ředitelem akciové
společnosti Dostihový spolek a.s., provozující Dostihové závodiště
v Pardubicích, Ing. Jiřím Kunátem jsem začal slovy hejtmana Ing. Michala
Rabase, který o Pardubickém kraji prohlásil, že je hodně vnímán jako
kraj koní.
Pardubický kraj je opravdu doménou a srdcem koňařství celé České
republiky. Na jeho území se totiž nacházely a nacházejí nejvýznamnější
ústavy pro chov koní. Ať je to Národní hřebčín Kladruby nad Labem,
založený roku 1579, který je nejstarším v Evropě a patří mezi
nejstarší na světě, nebo hřebčín Slatiňany – jeho odštěpný závod,
kde se chovají kladrubští vraníci a kde se v zámeckém areálu nachází
hipologické muzeum. Do roku 1963 byl v našem kraji hřebčinec
v Nemošicích, tenkrát jeden ze tří nejvýznamnějších, a já měl to
štěstí, že jsem v něm mohl později pracovat v době, kdy v něm byli
chováni chladnokrevní koně na podkladě belgické krve. Rád bych v této
souvislosti připomněl další významný chov u samých hranic Pardubického
kraje na Chlumecku, a to chov koní Kinských, což je plemeno, které bylo
založeno hrabětem Oktaviánem Kinským.
Působil jste v manažerských funkcích na řadě míst, z nichž
některé jste právě zmínil. Teď ředitelujete v Pardubicích.
A hrozně rád, protože toto město je s koňmi a jezdeckým sportem
historicky spjato. V roce 2006 Pardubické závodiště slavilo 150 let své
existence. Jeho vzniku předcházely parforzní hony, a tak je možné
podotknout, že Pardubicko je na našem území jejich kolébkou. Právě zde
byla založena první parforzní společnost v Čechách. Na základě
iniciativy jejích členů pak bylo město Pardubice požádáno o pozemky, na
nichž se již 150 let běhají dostihy. Rád bych ještě připomněl
existenci Vojenského jezdeckého učiliště v Pardubicích, z něhož vyšla
řada významných jezdeckých osobností.
Pardubické Dostihové závodiště ale nežije „pouze“ Velkou
pardubickou steeplechase".
Naším cílem je, aby se stalo nejen Mekkou dostihového, ale cílem
jezdeckého sportu vůbec. A jsem rád, když mohu konstatovat, že se nám tu
podařilo realizovat řadu akcí mezinárodního významu. Historicky poprvé na
českém území (v roce 2003) jsme tu uspořádali Mistrovství Evropy
juniorů ve všestrannosti, kterého se zúčastnili reprezentanti šestnácti
zemí. Šampionát měl veliký úspěch po stránce sportovní
i společenské. V roce 2006 byla naše firma Světovou jezdeckou federací
(F.E.I.) pověřena uspořádáním dalšího Mistrovství Evropy ve
všestrannosti, tentokrát v kategorii mladých jezdců, což je kategorie do
jedenadvaceti let. Tohoto šampionátu se zúčastnili jezdci z osmnácti
zemí. Šampionát byl neméně úspěšný než ten v roce 2003.
Za jeho kvalitní realizaci se Dostihovému spolku dostalo
oficiálního poděkování od Britské jezdecké federace.
To uznání nás těší obzvláště, protože Britové, než v koních
někoho pochválí, to už musí být! Pořádáme zde ale řadu dalších
akcí. Prestižní soutěž v parkurovém skákání Velkou cenu města
Pardubic. Pořádáme tu chovatelsky nejvýznamnější celostátní podniky.
Např. finále Kritéria mladých koní v parkurovém skákání a
v drezúře. Za zmínku stojí i Mezinárodní výstava o koních a lidech,
na níž se prezentovalo na čtyři sta padesát koní, což je historicky
největší projekt, který se kdy v České republice konal. Naším cílem
je, aby se každý víkend na Dostihovém závodišti v Pardubicích konala
nějaká zajímavá akce.
A to se daří. Bezesporu pro kvality lidí, kteří zde hájí barvy
organizátora, akciové společnosti Dostihový spolek, a nahrává tomu
i fakt, že se jezdectví opět stává obecně rozšířeným sportem a mít
vlastního koně už není výjimečnou záležitostí. Tomuto trendu odpovídá
i rozrůstající se okruh partnerů Dostihového spolku či na Dostihovém
závodišti v Pardubicích uskutečňovaných podniků.
K tomu je řada důvodů. Dostihový spolek je opravdu seriózním partnerem a
areál, kde sídlí, důstojným místem pro prezentaci. Koně lákají široké
spektrum návštěvníků a fandů z Česka i zahraničí. Od malých dětí
po nejstarší generace. Akce, které pořádáme, jsou různorodé a Dostihový
spolek garantuje vysoce profesionální přístup při jejich zajišťování.
Vždy usilujeme o to, aby realizované podniky byly alespoň celostátního
významu (nejedná-li se o soukromé, firemní či incentivní záležitosti).
Prostředí včetně přírodního rázu pardubického Dostihového závodiště
má obrovské kouzlo. Naší snahou a cílem je, aby se pro každého, kdo
projede branou Dostihového závodiště, tak trochu zastavil čas, a aby měl
kdy si vychutnat, že život je ještě o něčem jiném než o neustále
vyzvánějících mobilech a honění se za něčím. Prostory našeho areálu,
tribuny i lóže se tak stávají místem nejen obchodních, ale
i neformálních přátelských setkání.
No, rozchodit každodenní hektiku může být pro exponované lidi
těžší než rozchodit sochy moai, jak se to na Velikonočním ostrově
povedlo členu výpravy Thora Heyerdahla českému inženýru Pavlu Pavlovi.
Ostatně, není tomu až tak dávno, co jsem si s ním povídal o hipotrasách
v Jihočeském kraji. Meditovali jsme i nad tím, zda je z hlediska Zákona
o provozu na pozemních komunikacích jezdecký kůň sportovním náčiním
nebo dopravním prostředkem.
Protože jste toto téma neotevřel na dopravním inspektorátu ani
v tělovýchovném institutu, ale na půdě Dostihového závodiště
v Pardubicích, musím konstatovat, že kůň je především zvíře, které
od prvopočátků výrazně ovlivňuje vývoj lidstva. Pro většinu z nás je
kůň přítelem, takže jakékoliv škatulkování tak ušlechtilého tvora,
je-li dopravním prostředkem nebo sportovním náčiním, se mi hrubě
příčí. Chápu, že z hlediska součinnosti člověka a koně může
existovat řada pohledů, ale pro mne je kůň partnerem, který obrovským
způsobem obohacuje můj život, stejně jako život každého, kdo s ním kdy
přišel do styku. Díky koním jsem také poznal řadu vzácných lidí, takže
jim vděčím za mnoho krásného.