Ať se vám v roce 2005 daří, přátelé!

O novoroční rozhovor pro Všudybyl jsem požádal ministra pro místní rozvoj Ing. Jiřího Paroubka, do jehož kompetencí spadá resort cestovního ruchu. Pane ministře, jste necelého půl roku ve funkci. Jaký je či by mohl být jeho přínos pro Českou republiku?
Cestovní ruch je fenomén, který v celém světě zaznamenává bouřlivý rozmach. Určitou stagnací bylo období po 11. září 2001, ale zhruba po roce nabral celý obor novou akceleraci a nové dimenze. Ty se projevily u nás doma například tím, že končící rok byl z hlediska cestovního ruchu pro Českou republiku nejúspěšnější za celé polistopadové období. Tedy za posledních patnáct let. Domnívám se, že naše země má všechny předpoklady, aby tento trend byl trvalý.

V roli ministra jste již stačil absolvovat řadu setkání.
Rád bych se zastavil u 16. zasedání Monaco World Summitu ve dnech 27. až 29. října. Šlo o špičkové setkání World Tourism Organisation, specializované agentury OSN na podporu cestovního ruchu. Bylo velmi sympatické, jak účastníci summitu akceptovali Českou republiku jako celoročně přitažlivou turistickou destinaci. Spolu s dalšími účastníky jsme na slavnostním obědě oslavili náš státní svátek. Byl jsem až překvapen, jak příznivě byly přijaty servírované české speciality. Velkým zážitkem pro mě bylo setkání s krajany v Monte Carlu. Státní svátek slaví každoročně a sjíždějí se z celého okolí. Velmi zajímavá byla také večerní projížďka po Monte Carlu, kterou zorganizoval náš honorární konzul Francois Jean Brych. Viděli jsme slavnostně osvětlený knížecí hrad, sídlo Rainiera III., ale také monacké vězení. Je uzpůsobeno pro dvacet vězňů, ale protože v Monaku je prakticky nulová kriminalita, bývá obvykle prázdné. Pravda, dozvěděl jsem se, že dříve už tu také bylo krátkodobě ubytováno několik Čechů.

Patříte k čelným představitelům sociální demokracie.
Do Československé sociální demokracie – to bylo tehdejší a tradiční jméno – jsem vstoupil krátce po listopadu 1989. V březnu 1990 se v Praze konal obnovovací sjezd strany a já na něm byl zvolen ústředním tajemníkem. Předsedou se stal již zesnulý profesor Jiří Horák. Úzce jsem s ním spolupracoval, což si dodnes považuji za velkou čest. Mé sociálně demokratické cítění je dáno mojí osobní filozofií: prosazuji lidskou solidaritu a vzájemnost. Solidaritu zdravých s nemocnými a postiženými, bohatých s chudými, mladých se staršími. Jsem rád, že tento solidární trend dominuje ve většině evropských států.

Program ministrů, víkendy nevyjímaje, bývá rozpočítán na minuty, máte kdy na soukromé aktivity?
Čas je v mém případě velký nepřítel. Kdy jsem byl naposledy v kině, si ani nevzpomínám. Zaujal mě Excalibur, je to ale dávno. Obdobné je to s divadlem. Jsem velkým ctitelem Giuseppe Verdiho. Operu Nabucco jsem ve Státní opeře viděl už víckrát. Zejména nádherný Sbor Židů pro mě pokaždé znamenal jedinečný zážitek…

Co populární hudba?
Jsem ročník 1952, takže můj zájem se v tomto žánru formoval v šedesátých a sedmdesátých letech. Tehdy vládli Beatles a dodnes jsou mými favority.

Jste velkým příznivcem jednoho pražského fotbalového klubu…
Říká se, že český národ je rozdělen na sparťany a slávisty. Snad se na mne sparťané nebudou zlobit, že mé sportovní srdce už dlouho bije pro Slavii. Upsal jsem se jí ještě v klukovských letech. Obdivoval jsem Pepi Bicana, i když jsem ho na hřišti mohl sledovat už jen mezi starou gardou. Stejně tak Františka Veselého – to je borec, který pro svůj klub bojoval pokaždé ze všech sil. Vzpomínám si, že někdy v letech 1962 až 1965 Slavii hrozil zánik. Až později jsem se dozvěděl, že snad kvůli jejím červenobílým barvám byl klub ve stálé nemilosti totalitního režimu. Herci a spisovatelé tehdy zorganizovali přímo národní hnutí za záchranu slavného klubu. Vybavují se mi jména jako Eduard Haken, Vladimír Menšík, Karel Effa či Pavel Hanuš. Bohužel, žádný z nich již nežije.

Slávistické srdce vás zřejmě inspirovalo i k aktivitám v mládežnické kopané.
Přesně tak. Ještě jako náměstek pražského primátora jsem zaštítil několik žákovských turnajů a turnaje fotbalových přípravek. Jsem přesvědčen, že si tato věková kategorie zaslouží daleko větší podporu. V těchto aktivitách pokračuji i jako ministr.

Jaké budou u Paroubků Vánoce a silvestr?
Vánoce jsou pro mne po celoročním shonu oázou klidu. Vždy se je snažím prožít v pohodě v nejužším rodinném prostředí, u stromečku, při tlumené hudbě. Nástup nového roku obvykle vítám na chalupě ve svých milovaných Jizerkách. Lyžování a procházky zasněženou krajinou skvělým způsobem pročistí mozkové závity a dodají sílu do další práce. Čtenářům Všudybylu chci při této příležitosti popřát pevné zdraví a úspěchy v práci i v osobním životě. Ať se vám v roce 2005 daří, přátelé!

www.mmr.cz