Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
S předsedou Sdružení lázeňských míst České republiky Ing.
Jiřím Houdkem se potkáváme 15. května ve Františkových Lázních při
příležitosti zahájení lázeňské sezony. Nejčastější téma, jež
otvírám v rámci „lázeňského“ vydání Všudybylu, je, co lázním na
území Česka přinese skutečnost, že se od 1. května nachází v prostoru
Evropské unie. Vás, pane předsedo, se však zeptám, zda tato skutečnost
přinese Sdružení lázeňských míst České republiky posílení vlivu a
kompetencí. Ostatně, v řadě zakladatelských zemí Evropské unie mají
obdobné instituce velmi silné postavení, ba takřka neopominutelný vliv.
To, že je Česko součástí Evropské unie přinese ne Sdružení
lázeňských míst České republiky, ale jednotlivým členům nové možnosti
rozvoje aktivit. Jak lázeňským místům, městům a obcím, tak lázeňským
podnikatelským subjektům. Investice v oblasti aktivit volného času jsou
jednou z priorit čerpání prostředků ze strukturálních fondů Evropské
unie a vůbec fondů obecně. Jakých možností se lázeňství dostane, o tom
byla i konference „Lázeňství a vstup do Evropské unie“, jež Sdružení
lázeňských míst České republiky tady ve Františkových Lázních
pořádalo v říjnu loňského roku. Tam se některé možnosti nastínily a
poté dále vyvíjely, ať už v rámci společných regionálních
operačních programů, lidských zdrojů, programů do komunálních sfér,
podpory lázeňství a cestovního ruchu atd.
České lázeňství je nejen oblastí volnočasových aktivit, ale jeho
úžasnou devizou, která se (a to i účelově) může veřejnosti prezentovat
jako překonané reziduum, je, že si uchovalo důraz na medicínskou stránku.
V řadě zemí s tzv. vyspělým tržním hospodářstvím tento směr
téměř opustili. Prostořece to lze komentovat tak, že tam bodují zájmy
farmaceutických koncernů, tedy obchod se zdravím, který je druhým
nejlukrativnějším hned za obchodem se smrtí – zbrojním průmyslem.
Máte pravdu v tom, že si české lázeňství udrželo zdravotnický aspekt
jako svoji prioritu a ještě lépe řečeno jako součást zdravotnické péče
podporované státem ze všeobecného zdravotního pojištění. To je obrovská
deviza oproti mnohému ostatnímu evropskému lázeňství. Tam, kde se
lázeňství přesune pouze do oblasti relaxace, odpočinku, oddechu, lze pobyty
realizovat nejenom v místech s přírodními léčivými zdroji. Lázeňství
v Česku z hlediska tradice a výsledků je něco, co bychom si měli
zachovat, ba dokonce z jeho charakteru těžit. Vyprofilovat se a obstát
v konkurenčním prostředí jednotného evropského trhu. Velmi těžko budeme
takto konkurovat dalším aktivitám v oblasti služeb, protože tam můžeme
být maximálně dobří mezi dobrými. Pojetí českého léčebného
lázeňství (přírodní léčivé zdroje, tradice, krajina, lidské zdroje
včetně osvědčeného vzdělávacího systému) nám skýtá výhodu
jedinečnosti. Tím se od dalšího evropského lázeňství budeme lišit a
budeme poptáváni evropskou i světovou klientelou. Zachovat si léčebný
aspekt lázeňství je velmi důležité, a o tom bude rozhodovat i státní
zdravotní politika. Pokud by mělo dojít k tomu, že by zdravotní
pojištění mělo v důsledku úsporných opatření omezovat lázeňství,
mohlo by to lázním na českém území přinést problémy.
Nejen lázním. Sice nám bude tleskat tzv. vyspělý tržní svět, a
možná že se za to nějakému českému státníkovi zase dostane uznalého
poklepání po rameni v nějakém senátu, obdobně jako když jsme vyklízeli
tradiční československé pozice v oblasti obranného průmyslu, ale
poškodí to především sociálně nejslabší. A ty, kteří dosud mezi ně
nepatří, tam takovéto kroky uvrhnou. Zkrátka, základ tržního
hospodářství – spotřeba a na něj navazující inkaso – se bude
realizovat jinde než v českém ekonomickém prostoru. Ostatně, jak
ilustrují dějiny (byť velmi mladé), je levnější koupit si politika než
konkurovat zavedenému zboží a vztahům na zavedeném trhu. A že by k tomu
u nás opět nedošlo? Dát českému lázeňství punc překonaných
totalitních a odborářských manýrů? Vždyť stačí tak málo! U tzv.
vyspělé, leč na wellness orientované konkurence vládne obrovská obava
z českého lázeňství, jež těží z přírodního monopolu a tradice.
Oboru, jež se díky investicím začíná obrozovat i z hlediska lázeňské
infrastruktury, kvality služeb a proklientského tréninku a chování
personálu.
Určitě nás berou jako velmi zásadní konkurenci. Několikrát jsem se
zúčastnil různých jednání na platformě Evropského svazu lázní.
Přesto, že jsme jako České republika byli nejprve pozorovateli a posléze
v důsledku vstupu Svazu léčebných lázní České republiky řádnými
členy, vždy jsme byli bráni jako teritorium, z něhož jde (nechci přímo
říci strach) obava, že díky výsledkům léčebného lázeňství bude
významně odčerpávat finanční prostředky ze zdravotního pojištění
jiných ekonomik, které v Evropě léčebné zdravotnictví financují.
České lázeňství v evropském ekonomickém prostoru patří mezi oblasti,
o něž se může z hlediska pracovních příležitostí, péče o zdraví
vlastního národa (což je i o prevenci, tedy opět o ekonomice a
úsporách) i generování zahraničního inkasa české hospodářství
opřít. Proto osobně vítám iniciativu a aktivitu soukromých
i komunálních podnikatelských subjektů, které chtějí budovat nové
lázně a rozšiřovat nabídku českého lázeňství. České lázeňství má
ve světě zvuk a v rámci evropské konkurence díky svému specifickému
charakteru obrovskou perspektivu. Ano, je z nás určitá obava, a já si
myslím, že je to správné!