Jeden každý tvor, i nerozumný, přirozeně k tomu se nese, aby libé a pohodlné1 věci sobě liboval a jich žádostiv byl: ovšem2 tedy člověk, v němž rozumná jemu přistvořená
moc takovou tu k dobrému pohodlnému chtivost vzbuzuje. A nejen vzbuzuje, ale i na to vede, aby což více dobré, libé, pohodlné jest, to sobě více liboval a srdnatěji po tom dychtil.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623

1 prospěšné 2 tím spíše

Aby což více dobré, libé, pohodlné jest, to sobě více liboval a srdnatěji po tom dychtil.

Přesto, že mudrosloví nabádá: „Jez, abys žil, a ne žij, abys jedl,“ málokdy se tím řídíme, díky čemuž my Češi figurujeme ve špičce evropských národů s nejobéznější dětskou populací. Není to však proto, že by česká kuchyně byla až tak vydatná. Ale nedostatkem pohybu a také kvůli tomu, že tradičním slezským, moravským a českým jídlům na českém gastronomickém trhu, v každém okamžiku atakovaném vydatnými mediálními masážemi televizních sitcomů, akčních filmů a reklam se „správňáckým“ fastfoodovým občerstvením, drtivě konkurují jídla, jejichž nadužívání u dětí podněcuje glorifikace hamburgerů, energetických tyčinek, přeslazených limonád a stolní etikety papírových tácků a kelímků.

Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu