850. lázeňská sezona

Nálezy římských mincí v Pravřídle a keltských mincí a šperků v Obřím prameni u Duchcova dokládají, že léčivé prameny v teplickém údolí byly známy před více než dvěma tisíci lety. Potvrzují, že jsou jedny z nejdéle známých a intenzivně využívaných léčivých pramenů ve střední Evropě. V 17. století vznikají první lázeňské budovy v okolí Pravřídla. Přijíždějí významní hosté s početnými doprovody. Teplice se mění v kosmopolitní centrum. Od druhé poloviny 18. století jsou spojovány s rodem Clary – Aldringenů. Do Teplic přijíždí car Vší Rusi Petr I. Veliký, sasští kurfiřti, význační vědci, umělci apod. Po požáru v roce 1793 za vydatného přispění panovníků okolních zemí byla postavena řada nových lázeňských budov. Teplickým lázním se vrátil reprezentativní charakter i klientela. V tomto období zde byli např. pruský král Bedřich Vilém III., švédský král Gustav IV., císařovna Marie Louisa, Johann Wolfgang von Goethe, Ludwig van Beethoven. Roku 1860 se zde sešli císař František Josef I. s pruským králem Vilémem.

1200 let od svého založení Teplice slavily v roce 1987. Letos, poslední víkend v květnu, zde slavnostně zahajují osmistou padesátou lázeňskou sezonu. Také proto jsem koncem dubna přijel do Teplic dělat rozhovor s předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti Lázně Teplice v Čechách, a.s. MUDr. Karlem Weiglem. Pane předsedo, 13. dubna jsme se měli potkat na Koktejl party Ligy pro cestovní ruch ve Francouzské restauraci Obecního domu v Praze, leč nepotkali. Důvod byl namístě. Přijel vás navštívit ministr zdravotnictví Spojených arabských emirátů.
Bylo tomu tak. Naše lázně patří k největším, jež se v České republice zabývají arabskou klientelou. V průběhu patnácti let, co se na ni orientujeme, se mezi námi vytvořily takové vztahy, které můžeme nazvat nadstandardní. Naším záměrem je, aby se lázně řídily potřebami klientů, a také proto respektujeme jejich kulturní zvyklosti. V létě, kdy naše lázně z převážné většiny bývají obsazeny klienty z arabsky hovořících zemí, proto např. vaříme na arabský způsob. Tím se lišíme od řady lázní, které tyto nuance nectí a nenaplňují potřeby a očekávání hostů. Také z toho důvodu je náš vztah se saudskoarabskou ambasádou, a konkrétně s ambasadorem princem Mounsourem, poměrně vřelý. Pan ambasador ministru zdravotnictví Saudské Arábie připravil program oficiální návštěvy naší země, do něhož zařadil prohlídku jediných lázní v Česku, a to našich. Bohužel, tato návštěva kolidovala s termínem akce Ligy pro cestovní ruch.

Saudskoarabský ministr zdravotnictví, to není (obzvláště pro lázně) jen tak lecjaká návštěva…
Pan ministr nás navštívil se všemi řediteli odborů svého ministerstva. Poté, co zhlédl lázně, ocenil to, co viděl. Večeři na jeho počest jsme uspořádali v restauraci Beethoven. Jak jsem již uvedl, jsme zběhlí v podávání jídel na arabský způsob. Avšak poté, co začal večeřet a jakoby až dotčeně vznesl dotaz: „Kdo to vařil?“, ve mně zatrnulo. Že by bylo něco špatně? Zeptal jsem se ho, co se mu na tom nelíbí, že to vařil náš český kuchař a on opáčil: „To není možné!“ A po chvíli vystupňovaného napětí dodal: „To je jako u mne doma.“ Nechal si zavolat šéfkuchaře a osobně ho pochválil. Večeře mu zjevně chutnala. V jejím rámci jsme otevřeli různá témata. Ještě během ní ale dostal telefonát, v němž mu bylo sděleno, že paní ministryně Součková, kterou dopoledne navštívil, už není ministryní, protože byla odvolána. Dost se tomu divil, že v době oficiální mezistátní návštěvy náš stát dokáže odvolávat ministry bez ohledu na konvence, natož jeho osobu. Vzal to tak, že když nemůže mluvit s ministryní, bude mluvit se mnou. Ubezpečil jsem jej, že to, čeho chce docílit, získat z České republiky stovky lékařů a zdravotních sester pro práci v Saudské Arábii (do sedmaosmdesáti nemocnic), bude velmi obtížné. Kdo zná situaci na českém trhu práce v oblasti lékařů a sester, musí vědět, že malér teprve přijde. Že u nás bude v roce 2007 a v dalších letech akutní nedostatek lékařů a středního zdravotnického personálu. A nebude to o tom, že všichni odejdou pracovat do zahraničí, kde by měli lepší profesní a finanční podmínky. Lékaři zkrátka nebudou, protože nejsou vychováváni a že rovněž už není takový trend, aby všichni, kdo vystudují medicínu, zůstali v oboru. Když jsem s medicínou v roce 1972 začínal, bylo pro mne obtížné získat místo na chirurgii. Všichni chtěli být chirurgy. Dnes na chirurgii skoro nikdo nejde. Je to velká práce, ještě větší zodpovědnost, ještě menší ocenění a obtížně se z tohoto oboru privatizuje. Řekněme, že to jsou věci, které se nasčítávají. Dnes máme šanci přijímat lékaře ze Slovenska. Nevím, jak dlouho to potrvá. A co bude dál? Pak přijde Ukrajina a odborníci z dalších zemí. Vzhledem k tomu, že česká populace je značně xenofobní, domnívám se, že to nebude přijímáno se všeobecným souhlasem. Pochybuji, že to bude cesta, která bude úspěšná. Z vývoje, jak se naše zdravotnictví potácí, jsem smutný. A potácí se léta. Výrazem toho je i má rodina, kdy můj syn vystudoval medicínu, chtěl být lékařem, a poté, co se vrátil z roční stáže v Americe, zjistil, že je velmi obtížné realizovat se jako lékař v České republice a uživit tím rodinu. Dnes žije v USA. Já jsem celý život pracoval jako chirurg, až do roku 1998, kdy jsem byl tak frustrován, že jsem přijal nabídku dělat něco jiného. Teprve poté jsem zjistil, že jde žít i jiný život než život chirurga. Od té doby se pro lékařský stav v této republice mnoho neudělalo, proto svého rozhodnutí zásadně nelituji. Naopak, jsem překvapen, kolik lékařů ještě setrvává na svých místech a s takovým entuziasmem. Faktem je, že chirurg v padesáti letech má nárok změnit působiště. Jsou státy, kde chirurgové v padesáti letech paušálně končí s operováním. Já myslím, že jsem si v chirurgickém oboru odpracoval to, co se ode mne očekávalo. Jsem nyní víc manažer než lékař.

A protože jste manažer, tak i tento způsob vašeho uplatnění působí na řadu lidí blahodárně, ba dokonce jim působí radost ze života. Např. je radost procházet zde v Teplicích mezi lázeňskými budovami a parky…
Musím říci, že jsem měl štěstí, že jsem dostal volné ruce k tomu, abych mohl realizovat to, co jsem si myslel, že je správné. Pokud se podíváme zpátky, pak změny, které jsme zde provedli, jsou evidentní. Vstup Česka do Evropské unie nevnímáme jako výrazně negativní prvek, i když se domnívám, že řadě lázní to velký profit nepřinese. Lázně Teplice v Čechách se na současný stav dlouho systematicky připravovaly. Věřím, že uspějeme a že budeme konkurenceschopní i v rámci velkého evropského trhu lázeňství. Ať to bude tím, že jsme certifikováni německým certifikačním orgánem TÜV pro systém kvality podle evropských norem ISO 9001:2000, že jsme v našich lázních zavedli velmi sofistikovaný systém tzv. proklientského chování. V roce 2003 jsme realizovali 72 % příjmů právě od zahraniční klientely, a ta právem očekává, že úroveň našich lázní bude obdobná jako v lázních od nás na západ. A to nejde docílit jenom tím, že natřeme fasády, vyměníme vany a dáme jiné postele, ale především tím, že máme schopný profesionálně trénovaný personál.

www.lazneteplice.cz