600 let Pražského orloje

Praha si v letošním roce připomíná několik významných historických výročí. Bezpochyby tím nejdůležitějším je šestisté Staroměstského orloje –nejvýznamnější pražské památky, alespoň viděno očima turistů. Zkuste se zeptat kohokoli, kdo Prahu navštívil, co se mu líbilo nejvíc nebo nač si ještě dlouho po odjezdu vzpomene. Odpověď bude stejná. Staroměstský orloj. Někteří přidají ještě Karlův most a Pražský hrad. Ale 12 apoštolů, zvonění kostlivce a odbíjení času, to patří neodmyslitelně k návštěvě Prahy.

Kde to všechno začalo
V roce 1338 český král Jan Lucemburský povolil měšťanům Starého Města pražského zřídit si sídlo městské samosprávy. Gotický dům Volflina (či Velfa) od Kamene byl první částí vytvářeného radničního domu, k němuž v roce 1364 přibyl zdaleka viditelný symbol radniční věže. V radnici zasedal soud, a proto zde bylo vězení i kaple. První pro provinilce, druhé spíš pro členy městské rady. Časem pak byly přikupovány další kupecké domy. Dům tzv. Západní či Křížův, Kožešníka Mikše, U kohouta a konečně poslední U minuty dnes poskytují svědectví historického vývoje radnice, a to nejen zajímavými interiéry, ale také detaily různých architektonických slohů, které jsou jasně viditelné v exteriéru stavby. Na Volflinově domě je to zejména okno se znakem města a bohatě zdobený gotický portál. Na sousedním kramáře Kříže je krásným detailem trojdílné okno s renesanční mříží a nápisem Praga caput regni či znaky městských korporací a konšelů. Novorenesanční fasáda domu Kožešníka Mikše naopak skrývá mnohem zajímavější interiér. Krásné figurální sgrafito vystupuje do náměstí na renesanční fasádě domu U minuty, který byl připojen k městskému úřadu teprve po spojení pražských měst v roce 1784.

Radniční věž
Důležitou součástí radnice se stala věž, jejíž výška dosahuje 69,5 metru. Původní potřeba požární a obranné ostrahy města se postupně měnila. Nejprve byla postavena arkýřová kaple za účasti Parléřovy huti, ale ještě ve 14. století byla věž opět vylepšena. Tentokrát astronomickým a hodinovým strojem, jehož podoba byla mnohem jednodušší než dnes obdivovaný orloj.

Z historie Staroměstského orloje
V roce 1410 vytvořil královský hodinář Mikuláš z Kadaně ojedinělý hodinový stroj, který v multikulturním městě, jakým Praha bezesporu byla, umožnil číst čas různými způsoby. To, co se nám zdá složité, bylo ve své době srozumitelné jak pro měšťany německé, české, italské, tak pro židovské obyvatelstvo či kupce ze Španělska, Francie a severu Evropy. Mikuláš z Kadaně orloj vytvořil na základě propočtů mistra matematiky a astronomie na pražské univerzitě Jana Ondřejů, zvaného Šindel, který byl mj. osobním lékařem krále Václava IV. Dalším, kdo se zapsal do historie Staroměstského orloje, byl v roce 1490 mistr Hanuš, tedy Jan Růže. Orloj vylepšil a opatřil kalendářní deskou. Také v 16. století měl orloj štěstí. Jan Táborský z Klokotské hory, kronikář a písař provozující v Praze krasopiseckou dílnu, se nejen o orloj pečlivě staral jako mechanik, ale zanechal i důležitou „Zprávu o orloji pražském“. Pro turisty tak zajímavý kostlivec, nejstarší a nejpopulárnější figura Staroměstského orloje, odbíjí čas právě od 16. století.
V polovině 17. století přibyla k astrolábu další sochařská výzdoba, avšak udržování mechaniky nebylo jednoduché. Několikrát se ve své historii orloj zastavil a hrozila mu likvidace. Zejména na konci 18. století, po spojení pražských měst. Teprve v 60. letech 19. století došlo k jeho zásadní opravě, na jejíž realizaci byla vyhlášena veřejná sbírka. Vysokou částkou na ni přispěl také abdikovaný císař Ferdinand V. Dobrotivý. Při této opravě bylo přidáno nové kalendárium, jehož autorem byl Josef Mánes. Jedna z největších tragédií postihla Staroměstský orloj na konci druhé světové války. To, co v květnu roku 1945 vypadalo beznadějně, se podařilo uvést do téměř původní podoby. Již v roce 1948 byl chod orloje opět spuštěn, i když s novými figurami apoštolů od Vojty Suchardy.

Orloj ukazuje čtyři druhy času
Základem orloje je velký orámovaný kruh, tzv. astroláb, který představuje Zemi a pohled na oblohu. Většina lidí, kteří se dnes před orlojem zastaví, porozumí pouze jednomu ze čtyř časů, které orloj ukazuje. A nejenom to. Naši předkové také neznali současný tzv. letní čas. Proto mají turisté někdy dojem, že čas na Staroměstském orloji vlastně ukazuje špatně.

• Čas staroněmecký či středoevropský je značen zlacenými římskými číslicemi na obvodu sféry. Ukazuje ho sluneční ručička, která je výrazná a čas dobře srozumitelný.
• Staročeskému času, kdy nový den začínal západem Slunce, zase rozuměli naši předkové. Říkávalo se mu také italský. Vyznačují ho zlaté gotické číslice na vnějším, zvlášť ovládaném prstenci hodin. Polohu tohoto času ukazuje také zlatá ruka.
• Čas babylonský nebo také nestejný či arabský byl počítaný jen od východu do západu Slunce, což znamená, že v létě jsou jeho hodiny delší než v zimě. Čas je zobrazen jednoduchými černými arabskými číslicemi. Staroměstský orloj je jediný na světě, který babylonský čas zvládne měřit.
• Hvězdný čas, označovaný také jako siderický, je ukazován římskými číslicemi. Je odvozen od zdánlivého pohybu hvězd způsobeného rotací země. Hvězdný den je kratší než sluneční.

Po obou stranách astrolábu jsou pak kromě Smrtky ještě další populární figurky, zobrazující alegorie lidských vlastností. Lakomec s holí a měšcem, Marnivec vzhlížející se v zrcadle a Turek či Rozmařilec v podobě Turka s loutnou.

Kalendář
Ve spodní části orloje je měděná, kruhová kalendářní deska, která byla vytvořena při velké opravě v šedesátých letech 19. století. Pootočí se 365krát, tedy každý den v roce. Na kalendáriu naleznete alegorie dvanácti měsíců a menší obrázky uvnitř znázorňují znamení zvěrokruhu. Pozlacená střelka ukazuje, který den v roce právě je. Při obvodu okruhu je dokonce tzv. cisioján – středověký kalendář, představující svátky významných světců a světic, zapsaný ve verších. Znak uprostřed patří Starému Městu pražskému. Z obou stran desky jsou pak umístěny nepohyblivé dřevěné sošky, představující alegorie Filosofie, Astronomie, Rétoriky, a archanděl Michael s plamenným mečem jako obránce města.

Pražská informační služba
Pražská informační služba se rozhodla připomínat významné výročí 600 let orloje celoročně – pořádáním specializovaných přednášek, vycházek a také soutěží. Jedním z důležitých poslání, které Pražská informační služba má, je vzdělávání dětí a mládeže. O Staroměstském orloji se dnes, bohužel, málo ví, a proto také Pražská informační služba využila tohoto významného výročí k tomu, aby v duchu programu poznávání a ochrany pražských památek vyhlásila soutěž „Co víte o Staroměstském orloji?“. Byla určena kolektivům žáků základních škol a víceletých gymnázií ve věku 6 až 15 let. Jejím cílem bylo připomenout významné výročí tohoto světového unikátu a podnítit zájem dětí o historické dědictví i ochranu památek. První kategorie (děti 6 – 10 let) měla v rámci zadání „Namaluj orloj“ zobrazit jakýkoli motiv orloje či Staroměstské radnice na papír formátu A4 a zodpovědět vědomostní kvíz. Účastníci druhé kategorie (11 až 15 let) dostali zadání: „Napiš historickou povídku či pověst na téma historické události“ a měli rovněž zodpovědět kvíz. Soutěž se povedla. Vznikly krásné obrázky i originální povídky. Vítězné třídy si převzaly ceny. A co dál? Už zbývá jen popřát oslavenci.

• www.praguewelcome.cz
• www.pis.cz